Ve vzdálené zemi, tam, kde ticho zní jako tóny překrásné hudby a vzduch je sladší než med, se nachází Kouzelné Jezero.  
 
Nebeská modř se odráží na jeho hladině a každé ráno na něm rozkládají své okvětní lístky nádherné lotosy, probouzejí se do nového dne, vzájemně se zdraví a přejí dobrý den i celému Světu.  
 
Každý lotos je jedinečný, každý má svůj vlastní osud: bílý, růžový, červený, dokonce žlutý a modrý… Kouzelné Jezero se raduje, že může zrcadlit jejich nádheru na své hladině.  
 
Jednoho dne se na jezeře odehrál následující příběh… 

Překrásný sněhově bílý Velký Lotos promluvil na svá semínka, která už dozrála a byla připravena uvnitř květu:  
 
„Moje drahé děti! Už jste vyrostly. Nastal čas, abyste začaly svou vlastní pouť. Čeká vás těžká a nebezpečná cesta. Na konci té cesty se stanete úžasnými a nádhernými jako ostatní lotosy našeho Světa. Ale není jisté, zda každý z vás bude schopen projít touto náročnou cestou až do konce a navrátit se domů. Poslouchejte mě pozorně. To co vám řeknu, se předávalo z pokolení na pokolení.“  
 
A lotosová semínka se zatajeným dechem naslouchala Velkému Lotosu. 

A ten pokračoval: „Každý z vás v sobě ukrývá Tři Vzácné Poklady! Pokud si na ně v okamžiku nebezpečí vzpomenete, pak budete schopni překonat všechny překážky.  
 
V posvátné knize z dávných dob vypadají tyto Tři Poklady takto  

PRAVDIVOST

SOUCIT

SNÁŠENLIVOST

Neexistuje žádná situace, kterou byste s těmito poklady nemohly zvládnout. Poslouchejte mě ještě pozorněji…“ – a Velký Lotos šeptem pokračoval a dával malinkým semínkům poslední rady a požehnání na cestu.  
 
Nakonec pravil: „Věřím v každého z vás a budu vás čekat doma na našem Kouzelném Jezeře.“ 

K večeru se Velký Lotos sklonil nad hladinu a malá semínka se vysypala do vody Kouzelného Jezera. Jedno ze semínek pospíchalo více než ostatní. Cestou uvažovalo: „Proč nám Velký Lotos říkal, že naše pouť bude těžká? Voda je tak čistá a průzračná, dokonce mohu vidět i sluneční paprsky?“ Malé Semínko bylo velmi nezkušené a nevědělo, že spadnout dolů je daleko, daleko lehčí než vystoupat nahoru. 
 
Čím hlouběji se Semínko nořilo, tím temnější se voda stávala a mísila se s bahnem a blátem. „Oj, oj, oj!“ zakřičelo Semínko, „tady skoro nic nevidím!“ A sestupovalo níže a níže tou tmavou blátivou vodou a nakonec spadlo až na dno. Semínko ze strachu zavřelo oči. 

A když se odvážilo po nějaké době otevřít jedno oko a potom i to druhé, bylo obklopeno úplnou temnotou. „No a kam teď? Jak se teď mám vrátit domů?“ Jako odpověď na své otázky uslyšelo podivné zvuky. Něco temného a dlouhého se k němu rychle přibližovalo. 
 
Zakrátko Semínko uvidělo stvoření, které vypadalo jako obrovský podvodní krokodýl. Tělo mělo pokryté ostrými pichlavými hrboly a na zádech mělo napsáno i jméno, ale nebylo ho možné přečíst.  
 
„Vítej, Malé Semínko,“ zaskřípělo mezi zuby, „čekalo jsem na tebe. Máš před sebou nový život a já jsem připraveno dát ti cenné rady.  

V životě se stávají všelijaké věci. Například ti někdo může zcela náhodně – protože je tady úplná temnota – anebo třeba pod vlivem špatné nálady – a obyvatelé našeho světa obvykle mají špatnou náladu – říci nějaká ošklivá a zraňující slova. Nikdy si to nenech líbit! Oplať mu to ještě více, dej mu co proto, ať ví zač je toho loket.“ A podivné stvoření pokračovalo ve svém skřípajícím proslovu.  
 
Vyděšené Semínko přemýšlelo: „Možná, že je to tak správně. Jak jinak bych mohlo přežít v tomto hrozném světě?“ Ale poté si Semínko vzpomnělo na slova Velkého Lotosu. Takováto slova od něj nikdy neslyšelo a začalo uvažovat: „Když budu následovat rady tohoto podivného stvoření, pak navždy zůstanu v tomto špinavém a temném místě a budu vypadat také tak ošklivě!“ 

A podivné stvoření se k němu více a více přibližovalo.  
 
Pokud by Semínko přijalo byť jen jednu jeho radu, potom by ho mohl ten krokodýlí netvor po právu kousnout – v tomto světě temnoty totiž nikdo nikomu nedal nic jen tak, dokonce ani radu. A pak už by se nemohlo navrátit domů a proměnit se v krásný lotos na hladině Kouzelného Jezera. 
 
„Vždycky přece existuje nějaké řešení! Z každé situace je východisko,“ opakovalo si Semínko.  
 
A náhle si vzpomnělo na Poklad.  

To bylo hlavní tajemství Velkého Lotosu: Vždy si pamatuj, že hluboko v tobě jsou ukryty Tři Poklady, mocné a zářící 

PRAVDIVOST

SOUCIT

SNÁŠENLIVOST

Až nastane čas, přijdou ti na pomoc.

A v tom okamžiku se stal zázrak! Když Semínko odmítlo přijmout zlé rady, obklopilo ho duhové světlo pokladu SOUCIT a jeho jasná záře osvítila vše kolem něj. Semínko poté mohlo přečíst jméno toho stvoření. Na zádech mělo napsáno: “Zlo”. 
 
Mocná síla záře světla pozdvihla lotosové dítko jako na ohromné houpačce. 

Když mocná záře ustala, objevil se odlišný svět. Svět Temnoty zůstal daleko v hlubině a Semínko se nyní ocitlo ve Světě Zakalenosti. 
O něco lépe se zde dýchalo a vše tu bylo o trochu lehčí.  
 
Semínko se rozhlíželo okolo sebe a zvolalo: „Já mám dva okvětní lístky! Hurá! Doopravdy ze mě bude lotos!“ 
 
Ale bylo ještě příliš brzy na to se radovat… 

Z bahna se vynořila bradavičnatá ropucha s velkou blánou mezi prsty a opatrně se k němu blížila a mumlala: „Vítej v našem Světě! Pravidla zde jsou velmi jednoduchá. Každý sám za sebe. Nikomu nepomáhej a ochraňuj jen své zájmy. Neohlížej se na nic a na nikoho. A můžeš i lhát, abys toho dosáhlo. Když uděláš něco špatného – řekni, že to udělal někdo jiný. Když rozděluješ sladkosti, dělej to v ústraní – sobě dej pět, druhému jednu…“ 
 
Semínko se s široce otevřenýma očima dívalo na toto stvoření, jak podivně to mluví. Jak moc se to lišilo od toho, co mu říkal Velký Lotos z Kouzelného Jezera! 

Tentokrát se spásná myšlenka na Tři Poklady v jeho mysli objevila rychleji než předtím. Semínko nechtělo zůstat v tomto Světě Zakalenosti a nechtělo následovat jeho pravidla a vypadat stejně jako jeho obyvatelé. V následujícím okamžiku ho obklopilo zářivé světlo pokladu PRAVDIVOST , obalilo ho do ochranné bublinky a s obrovskou silou ho vyneslo vzhůru. Mělo jen malou chvilku na to, aby zahlédlo jméno napsané na hřbetě té ropuchy – “Lež”. 
 
Náš malý cestovatel došel do Světa Šera a již mohl vidět, jak hýbe svými šesti okvětními lístky! „Hurá, už mám třikrát více lístečků!“ S každým vítězstvím Semínko povyrostlo a stávalo se silnějším. Sluneční paprsky sem z té výšky nad ním ale stále mohly projít jen stěží. 
 
A navíc ho ještě čekaly další zkoušky… 

V dálce se objevil podivný červ, který vypadal jako tlustý had. Začal se plazit směrem k Malému Lotosu, pozoroval ho a hledal, kde má slabé místo. Červ byl chytřejší než obyvatelé předchozích světů, vypadal slabší a ne až tak nebezpečný jako předchozí dva, jeho hlas zněl ospale a byl vtíravě okouzlující:  
„Ty jsi tak šťastný, už se můžeš nazývat Malým Lotosem. V našem světě je klídeček, není tu vítr a není tu taková tma. Pravidla zde jsou jednoduchá a příjemná.  
 
Za prvé, když něco nechceš dělat, tak to prostě nedělej – nestuduj, nebuď pilný, vyhni se jakémukoliv utrpení.  
 
Za druhé, my tady nepotřebujeme přátele, jinak bys musel tolerovat jejich špatné nálady a pomáhat jim, když mají těžkosti.  

Za třetí, když někdo řekne něco nepříjemného, není potřeba se ovládat, řekni také něco špatného, co ti přijde na mysl…“ 
 
Semínko se zamyslelo: „Samozřejmě, bylo by to příjemné, být v pohodlí a nevynakládat žádné úsilí, ale tímto způsobem nic zajímavého nepoznám a nic se nenaučím. A navíc je to nuda, být stále sám – je to tak děsivé. Ne – Ne – Ne! Já už mám vše, co potřebuji, abych opustil i tento nevlídný svět.“ 
 
Malý Lotos měl pravdu – třetí Poklad byl připraven ho přijít zachránit. Z jeho srdce vyšlo jasné světlo pokladu SNÁŠENLIVOST a jeho blýskavá záře obemkla Malý Lotos a pomalu ho začala posouvat směrem vzhůru. 

Červ jménem “Lenost” se rychle zmenšoval, až se úplně ztratil v hlubině, a sluneční světlo bylo stále jasnější a jasnější a voda okolo se stávala čistší a průhlednější. Jasná záře pokladu pomalu ustupovala, ale nyní už Mladý Lotos nepotřebovat vnější pomoc, stal se silným a stonek, který nesl květ lotosu, rostl rychle a sebejistě. Tento šedý a tmavý svět zůstal daleko v hlubině.  
 
Nyní bylo jednoduché a radostné stoupat vzhůru Světem Průzračnosti, kde ho již hřály zlatavé paprsky slunce.  
 
Nakonec překonal i hranice mezi vodou a vzduchem. Mladý Lotos, který byl včera ještě Semínkem, se nyní objevil na hladině Kouzelného Jezera. 

„Vítej doma!“ uslyšel hlas Velkého Lotosu: „Nyní jsi se stal úžasným a velkým a můžeš nyní svou silou podporovat ostatní. Tvá dokonalá krása bude všem přinášet radost.“ 
 
Mladý Lotos se podíval na svůj obraz na hladině jezera… a uviděl překrásný květ se zářivě průzračnými okvětními lístky. 
Okolo něj z vody vyrůstalo mnoho dalších nových lotosů. Každý z nich došel až na konec své pouti a přinášel jedinečnou krásu.

Pokud se podíváš zblízka, uvidíš, že oni všichni se na TEBE dívají s nadějí a jako by Ti chtěli říci:

Projdi dobře svou Pouť!